Pražská obec unitářů

jedno místo, mnoho cest • mnoho cest, jeden cíl

unitářské principy s tradicí od 16. století:

svoboda • rozum • tolerance

Pro děti a rodiče


Podstata života a jeho smysl, co bylo před narozením a co bude po smrti, zda existuje Bůh či jiná podobná síla, to jsou otázky, které si pokládá každé dítě. Ty otázky jsou zcela přirozené, protože patří k člověku a každý člověk je jim vystaven, a to platí také o dětech. Úměrně svému věku se děti snaží najít na své otázky odpovědi.

Měli by rodiče seznamovat své děti s náboženstvím, tedy s lidskou snahou zodpovídat výše zmíněné otázky? Je vhodné, aby se děti dozvídaly o náboženských a duchovních náhledech na svět a na život? Nad tím se zamýšlí asi každý rodič, který chce dobře vychovat své děti a připravit je tak pro život.

Někteří rodiče se domnívají, že je lépe, aby se dětem náboženství nijak nevysvětlovalo, aby vyrůstaly bez vystavení duchovním otázkám. Předpokládají, že až děti dospějí, stanou se tak nezávislé a schopné vytvořit si objektivní názor. Tento přístup je zcela pochopitelný, obzvlášť vzhledem k obavám rodičů, aby jejich děti nebyly negativně ovlivněny sektářskými ideologiemi.

Na druhé straně má ovšem tento přístup i svou slabou stránku. Snažit se své děti chránit před informacemi se těžko může podařit; v okamžiku, kdy se dítě začne osamostatňovat, bude vystaveno vlivu školy, kamarádů, televize, internetu a podobně. 

V tomto smyslu je náboženství jako sexualita. Pokud dítěti neposkytnou dobré a potřebné informace včas rodiče nebo někdo jimi oprávněný, dozví se o nich jinde – a to způsobem, který může být i velmi nezdravý a může postrádat kvalitu, objektivitu a nestrannost.

 

Pokud rodiče dojdou k názoru, že jejich dětem bude ku prospěchu, aby se seznamovaly s náboženskými otázkami, mohou se o to snažit sami. Jenže ne každý rodič se zabývá duchovními otázkami natolik soustředěně, aby byl schopen svým dětem zodpovědět jejich otázky odpovídajícím způsobem – třebaže upřímná osobní výpověď rodičů je pro jejich děti nejcennější.

Rodiče mají také možnost přihlásit své děti na náboženství, vyučované na školách nebo v církvích. Pro některé rodiče to může být to, co hledají. Pro jiné to však uspokojivé nemusí být, protože v takovém prostředí se náboženskou výchovou často rozumí především věrouka té či oné církve nebo společnosti uzpůsobená dětem.

K těmto možnostem, které se rodičům nabízejí, chceme přidat ještě jednu. Tou možností je náš Nedělní program pro děti. Jak nejlépe náš program popsat? Snad pomohou slova W. E. Channinga, který cíle unitářské náboženské výchovy shrnul takto:

To, o co nám jde v náboženské výchově, je nikoliv přetisknout naši mysl na děti, nýbrž rozproudit jejich vlastní;
      nikoliv donutit je, aby viděli našima očima, nýbrž dívat se zvídavě skrze své vlastní;
      nikoliv poskytnout jim dané množství vědomostí, nýbrž inspirovat je k touze po pravdě;
      nikoliv formovat je dle vnějších stereotypů, nýbrž v nich oživovat vnitřní život;
      nikoliv vnutit jim náboženství ve formě daných pravidel, nýbrž v nich vzbuzovat svědomí a morální cítění.


Krátce řečeno to, o co nám jde, je probuzení duše; přinášet porozumění, svědomí a srdce do nezištného a sebejistého konání na základě vnímání náboženského a morálního cítění, a povzbuzovat a posilovat duchovní život.

Třebaže od doby, kdy Channing tato slova napsal, uplynulo téměř 200 let, na jejich aktuálnosti to nic neubralo. Naopak to, co Channing zdůraznil, je dnes přítomno v samotných základech moderní dětské psychologie a výchovy.